Program Erasmus v bakovské škole

V první polovině loňského října se uskutečnil výjezd dvanácti žáků bakovské školy do maďarské Budapešti v rámci programu Erasmus+. Žáci se účastnili zajímavého programu v partnerské škole, navštívili spoustu pozoruhodných míst, ubytovaní byli v hostitelských rodinách. Nyní to bylo naopak, hostiteli jsme byli my, bakovská škola a rodiny našich 12 žáků, došlo k výměně rolí.

Program ve škole i mimo ni se ladil dlouhé týdny dopředu. My jsme s paní učitelkou Hunčovskou v loňském září ještě před pobytem našich žáků navštívily maďarskou školu, abychom se seznámily se svými partnerkami a vůbec s prostředím, do kterého bychom chtěly naše žáky přivést. Mít stejnou zkušenost považovaly za nutnou i naše partnerské učitelky z maďarské školy Veronika a Bea, když nás přijely navštívit dva týdny před jejich plánovaným hromadným příjezdem. Dostalo se jim milého přijetí u pana ředitele, poté měly možnost prohlédnout si celou školu za doprovodu našich žáků. Jejich nadšení z obrovských prostor, ve srovnání s jejich školou, i celkového vybavení školy bylo ohromné, měly spoustu doplňujících otázek. Prohlídka původně plánovaná na jednu vyučovací hodinu se nakonec trošku protáhla. V milé atmosféře jsme spolu pokračovaly při představování a detailním plánování aktivit během společně stráveného týdne. Příjemnou tečkou za závěrem jejich pobytu v naší škole byl i společný oběd ve školní jídelně.

Velmi důležitá byla také jednoho odpoledne schůzka s rodiči, kterým byl taktéž představen týdenní plán aktivit, byly zodpovězeny různé dotazy a hlavně rozptýleny obavy, že by snad péči o svěřené dítě nezvládli.

S blížícím se termínem příjezdu, což byla sobota 5.dubna, bylo nutné některé aktivity zintenzivnit a dotáhnout do zdárného konce. Nepříjemným překvapením bylo hlavně prudké ochlazení počasí, díky němuž byl zrušen pondělní turistický výlet do Drábských světniček. Pro tento den jsme odpolední pohybovou aktivitu zachovali, ale užili si ji v teple bakovské sokolovny. Také jsme zkrátili náš úterní celodenní výlet do Prahy ze strachu, aby nám děti neonemocněly.

Před příjezdem vzácné návštěvy bylo nutné a určitě i milé trochu vyzdobit naši školu na čemž se podíleli samotní žáci a jejich učitelky v rámci výtvarné výchovy. Hned v šatnách se "objevily" názvy našich republik Česko a Maďarsko společně s vlajkami, dále pak na chodbě velká nástěnka s odvážnými dvojicemi žáků zapojených do programu Erasmus +, znaky naší a maďarské školy a také obrázky toho, co všechno je v plánu navštívit a společně prožít. Možná se u některých našich žáků při prohlížení této nástěnky objevilo zrnko závisti při pomyšlení, o co všechno přišli, co mohli také prožít, kdyby našli odvahu se do programu zapojit.

Konečně přišla sobota 5.dubna a s ní očekávaný příjezd maďarské skupiny. Odjezd jejich vlaku z Budapešti byl včas, ale došlo ke zpoždění díky rekonstrukcím na trati, které se odehrávají především o víkendech. Maďarské partnerky mě průběžně informovaly o tom, kde se právě nacházejí, já jsem následně předávala informace do WhatsApp skupiny rodičů a dětí. Konečný příjezd byl s asi dvouhodinovým zpožděním na bakovské nádraží. Děti se opět shledaly po půl roce, maďarské kamarády musely nejdříve představit svým rodičům a odvézt si je unavené po tak dlouhé cestě domů.

Nedělní program byl v režii rodin, které si opravdu připravily různorodé aktivity, což je zmíněno níže.

Poprosila jsem jak žáky, tak i rodiče, aby se vyjádřili k tomu, jaké to je starat se týden o cizí dítě, jaká pozitiva jim přinesl program Erasmus a co jim to dalo. Tady jsou jejich postřehy.

Nejdříve žáci popsali naše společné zážitky den po dni:

Pondělí:
„Mít u sebe dítě z jiné rodiny byla opravdu zajímavá a obohacující zkušenost. Bylo to moc hezké, i když pro rodiče chvílemi asi i trochu náročné – přeci jen to byla zodpovědnost navíc. Dobrá příležitost, jak poznat někoho nového, navázat přátelství a zažít něco neobvyklého.
Každý den byl pro nás připraven bohatý a pestrý program. Hned v pondělí, tedy první den, jsme se poprvé společně s maďarskými žáky vydali do školy. Přivítali jsme se, pan ředitel měl úvodní slovo a tím oficiálně zahájil celý projekt. Následovaly různé seznamovací aktivity, při kterých jsme si připomenuli naše jména a opět navázali přátelství. Poté jsme absolvovali prohlídku školy, abychom ukázali našim maďarským kamarádům, kde studujeme a po ní jsme se všichni společně naobědvali.
Odpolední program pokračoval ve sportovním duchu – přesunuli jsme se do sokolovny, kde si někteří z nás připravili pro ostatní krátká vystoupení, která měla představit naše zájmy nebo třeba i jen pobavit. Bylo úžasné sledovat, kolik kreativity a odvahy v sobě naši spolužáci mají. Pak jsme si s panem učitelem Kerdou zahráli různé sportovní hry a soutěže. Atmosféra byla skvělá a plná energie.
Celý den byl velmi inspirativní a přinesl nám spoustu zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat."
Lucka Huňková, Karolína Švehlová
Úterý:
„V úterý 8. dubna 2025 jsme vydali na výlet do Prahy. Prošli jsme několik známých míst a užili si společně hezký den.

Začali jsme na Václavském náměstí, kde jsme si vyzkoušeli kvíz o historii tohoto místa. Po cestě na Staroměstské náměstí jsme viděli Prašnou bránu. Po pauze u Staroměstského orloje jsme přešli Karlův most a zamířili na Malostranské náměstí, kde jsme se zastavili v jedné restauraci na společný oběd.

Po obědě jsme pokračovali Nerudovou ulicí na Pražský hrad, prohlédli jsme si Katedrálu sv. Víta a Zlatou uličku. Na závěr jsme šli směrem k metru, přičemž někteří už začínali být trochu unavení, ale určitě nadšení a se spoustou vzpomínek a fotek v mobilech . Metrem jsme se vrátili zpět na vlakové nádraží a odtud jsme vlakem odjeli zpátky do Bakova nad Jizerou."
Veronika Krejbichová, Jakub Kadlec

Středa:
„Ve středu ráno jsme se sešli ve škole, kam za námi přišla paní Dandová, která nás učila plést z orobince, což bylo kdysi dávno celkem běžné na Bakovsku. Byli jsme rozdělení do dvou skupin. Zatímco jedna skupina pletla, druhá hrála společenské hry. Každý si na památku upletl a odnesl srdíčko z orobince.
Dopoledne, v kuchyňce určené pro žáky, jsme začali chystat oběd. Rozděleni do čtyř skupin jsme vařili tradiční česká a maďarská jídla, která jsme pak společně snědli k obědu. Smažily se bramboráky, vařil guláš, peklo kuře, štrůdl a nějaký moc dobrý maďarský koláč.
Po obědě jsme šli do zvířetického infocentra, kde nám pan učitel Dvořák pustil zajímavou prezentaci o historii hradu Zvířetice. Potom jsme se společně vydali hledat poklad hraběnky Eleanory, při kterém jsme museli luštit různé šifry. Při hledání jsme došli až k zřícenině hradu, kde jsme si všechno prohlédli a někteří z nás se podívali i nahoru do věže."
Elen Holdová, Alice Dao

Čtvrtek:
„Ve čtvrtek jsme nejdříve navštívili Škoda muzeum, kde jsme se dozvěděli něco o historii automobilky. Prohlédli jsme si některé modely a poté se autobusem přesunuli přímo do továrny. Zde jsme měli možnost nahlédnout do svařovny, kde nás uchvátila rychlá a přesná práce strojů - robotů. Podívali jsme se taky do lisovny a na montáž. Po obědě jsme se přesunuli do Templu. Tam jsme si vyzkoušeli různé činnosti pravěkých lidí. Například zdobení kůže, hru na pravěké hudební nástroje, drcení obilí, řezání kůže nebo tkaní na stavu. Celkově jsme si den velmi užili a dozvěděli se spoustu zajímavých informací."
Kateřina Suková, Michaela Jindrová
Pátek - loučení
„Ráno jsme šli do školy jako ostatní dny předtím, jen to nebyl tak obyčejný den. Začali jsme kreslením společných zážitků z našich výletů, dokonce jsme namalovali i společnou kresbu. Společně jsme vzpomínali na zážitky z výletů formou kvízu. Každou vteřinou už se blížil odjezd maďarských žáků a náš smutek začal být větší a větší. Loučení s nimi bylo velice těžké, někteří z nás dokonce brečeli, protože každému z nás odjížděl nějaký maďarský kamarád. Nikdy nezapomeneme, co jsme s nimi prožili. Doufáme, že se s našimi kamarády ještě někdy uvidíme. Proto zůstáváme v kontaktu a nikdy nezapomeneme na společně strávené chvíle."
Veronika Hoření a Amálie Kertészová

Nyní postřehy od rodičů:

„Být hostitelkou byla pro mne velká zkušenost. Já neumím anglicky, ale díky jejímu poslouchání každý den jsem se pár slov naučila stejně jako mladší syn. Každý večer jsme spolu trávili buď u televize (Lauře jsme zapnuli titulky) nebo hráli hry jako Bingo, prší – tuto hru naše Laura neznala. Neděli jsme si s Amálkou, Laurou a se zbytkem rodiny užili v bazénu na Štěpánce v Mladé Boleslavi. Navíc jsme se tu potkali s dalšími kamarády. Koupání a tobogány jsme si moc užili! Další bod našeho programu byl oběd v McDonalds a potom cesta do nákupního centra Olympie. A jaký byl náš cíl? Ulovit parádní kousek oblečení, aby si od nás Laura něco odvezla na památku. Ve středu po společném programu dětí se část naší skupinky rozrostla o další rodiče a děti, zašli jsme si společně zahrát bowling do Mladé Boleslavi."
Paní Kertészová

„Když přišla první informace ze strany školy ohledně možnosti účasti dětí na výměnném pobytu v rámci programu Erasmus, hned jsme věděli, že se budeme chtít zúčastnit. Celkově hodnotíme akci pozitivně. Jak pobyt naší dcery v Budapešti, tak i pobyt slečny z Maďarska u nás. Pokud bychom měli shrnout jedním slovem, tak výraz "obohacující" je ten pravý. Určitě se jedná o zajímavou zkušenost, pobývat v cizí rodině, poznat jejich zvyklosti a životní styl a na oplátku ukázat to typické z naší rodiny. Procvičování angličtiny v praxi je rozhodně vítaný bonus. Naše děti v Budapešti měly na podzim štěstí na počasí, při pobytu maďarských dětí u nás teď na jaře nebylo počasí optimální, proto se některé aktivity organizované ze strany rodin musely přizpůsobit a zaměřovat se spíše na indoor aktivity. I když můžeme asi všichni potvrdit, že to bylo někdy i náročnější, nebyl prostor a čas na odpočinkový den, každá chvíle musela být aktivně využita, za nás mohu konstatovat, že pokud někdy bude další příležitost (pravděpodobně už na střední škole), půjdeme do toho znovu, bohatší o zkušenosti a s vědomím, co udělat třeba příště lépe. Děkujeme bakovské škole za zorganizování."
Paní Švarcová

„Celkově hodnotím celý Erasmus velmi pozitivně. Myslím si, že to mé dceři velmi pomohlo zdokonalit se jednak v angličtině a zároveň získat nové zkušenosti a více se osamostatnit. Byla to zároveň velká zkušenost i pro mě. Celý týden jsme mluvili pouze anglicky, aby se maďarská kamarádka necítila nekomfortně, takže jsem si i já osvěžila anglickou konverzaci. Co se týče zážitků z naší rodiny, dcera připravila pro maďarskou kamarádku tvořivá odpoledne/večery, kdy spolu např. malovaly na plátno, navlékaly korálky a jiné. V neděli jsme společně vyrazili na výlet do Liberce do Motýlího domu a na festival čokolády. Holkám se to moc líbilo. V týdnu jsme také vyrazili s dalšími hostujícími rodinami na bowling a poté na posezení v restauraci, všichni jsme si to moc užili. Moc děkuji za celou organizaci a pokud bude v dalších letech možnost se Erasmu zúčastnit, určitě bych dceru opět přihlásila."
Paní Ferklová

„Nedávno jsme u nás přivítali Dannyho z Maďarska, který k nám přijel v rámci programu Erasmus. Nebyl to ale úplně neznámý kluk, náš syn Kuba byl totiž na podzim v Maďarsku u Dannyho rodiny, takže se už znali a o to víc jsme se na něj těšili.
Danny přijel v sobotu odpoledne. Po seznámení s naší rodinou jsme si sedli, povídali si a zjišťovali, co má rád k jídlu a co by vše chtěl u nás zažít. Bylo jasné, že pobyt společně zvládneme.
V neděli jsme měli tzv. family day. Protože děti měly v týdnu naplánované školní výlety do Prahy a Mladé Boleslavi, rozhodli jsme se jet směrem na sever – do Liberce. Nejdřív jsme navštívili Technické muzeum, kde se kluci se zájmem podívali na různé historické dopravní prostředky a technické zajímavosti. Zároveň měl Danny příležitost zahrát si na piano, což je spolu s fotbalem jeho koníček. Potom jsme vyjeli na Ještěd. Danny se hned zajímal o jeho výšku a pobavilo ho, že je jen o dva metry nižší než nejvyšší hora Maďarska. Dali jsme si tam oběd s krásným výhledem a jako sladkou tečku jsme navštívili festival čokolády. Kluci si vychutnali výbornou horkou čokoládu a domů jsme si přivezli pár sladkostí.
Večer jsme měli pohodový – pustili jsme si Jurský park 2, protože Danny miluje dinosaury, a užili si klidný filmový večer.
Celý týden měl Danny se školou opravdu bohatý program, takže když měl volno, hlavně odpočíval. Přesto jsme ještě stihli výlet na zámek v Mnichově Hradišti, který ho zaujal a kde si mohl trochu oddechnout od každodenního ruchu.
Ve čtvrtek se s ním přišel seznámit i náš starší syn Honza (27 let), který si s Dannym dlouho povídal o jeho rodině, zálibách, škole a o tom, jak se mu líbí v Česku.
Musíme upřímně říct, že jsme jako hostitelská rodina cítili velkou zodpovědnost – přece jen je to cizí dítě v úplně cizím a cizojazyčném prostředí. Bylo pro nás důležité, aby se u nás cítil bezpečně, příjemně a vítaně. Snad se nám to podařilo.
Na závěr pobytu jsme Dannymu předali dárky pro něj, jeho maminku, tatínka a dvě mladší sestry. Loučení bylo trochu dojemné, ale věříme, že na tento týden bude Danny vzpomínat rád. My určitě ano.
Paní Kadlecová

„Výměnný pobyt ERASMUS byl velkou zkušeností nejen pro naše dítě, ale i nás rodiče. Od začátku jsem cítila velice příjemnou atmosféru a celý pobyt u nás panovala pozitivní nálada. Ve volných večerních chvílích jsme všichni společně trávili čas a hráli stolní hry. Bylo to velmi zábavné a hodně jsme se zasmáli. Z naší strany můžeme jen doporučit si vyzkoušet být součástí tohoto projektu a zažít něco nového. Byl to skutečně nezapomenutelný zážitek. Děkujeme za tuto možnost."
Krejbichovi
„I v naší rodině byla ubytovaná maďarská dívka. Měli jsme tak jedinečnou příležitost procvičit si angličtinu a porovnat zvyklosti obou rodin, co se týče stravování, spánku, trávení volného času apod. Nedělní program byl v režii jednotlivých rodin, my jsme vyrazili směr Liberec. Nejprve nás čekala zastávka na Ještědu, kde jsme se zahřáli u čaje, pokochali se výhledy po okolí a celkově si užili pobyt pro Maďarku v nezvyklé výšce 1000 m. n. m. Další cesta vedla do liberecké ZOO, kde jsme mimo jiné hledali v teráriích žabky pralesničky, obdivovali krásu plameňáků a poslouchali řev lva. Další společně strávený čas nastal vždy večer, kdy jsme hráli různé deskové a karetní hry, skoukli film v angličtině, došli si na zmrzlinu k letadlu nebo si jen tak u večeře povídali. Během společně strávené neděle a večerů všedních dní jsme se stihli navzájem natolik poznat, že nám v pátek bylo líto, že pobyt "naší" Maďarky už u nás končí. A na závěr jedna zajímavost-nejčastější české slovo, které Maďaři z naší řeči pochytili, je hojně používané " tak"."
Paní Suková
Také pro mě samotnou byl příjezd maďarské skupiny velkou organizační výzvou, která mě vrátila o několik let zpět k mému předchozímu zaměstnání. Moje poděkování patří těmto kolegům: paní Hunčovské, Zemanové, Doležal-Eršilové a pánům Čechovi, Kerdovi a Dvořákovi, bez kterých bych tak náročnou akci rozhodně nezvládla. Každodenní setkávání se a úplně obyčejné povídání si na různá témata, ať to byla škola, práce, rodina nebo i politická situace, s maďarskými kolegyněmi bylo velmi obohacující a povzbuzující. Jedním z cílů tohoto programu je poznání jiných kultur, rozšíření obzorů a navázání kontaktů. Nemohla bych si na závěr naší akce ani nic víc přát, než slyšet od dětí nebo rodičů, že se někteří určitě plánují se svými maďarskými kamarády o prázdninách sejít.

Ing. Marta Šenkýřová, asistentka v 9.A a koordinátorka Erasmus+